Na obrázku je konkrétní instance Velkého výkladu I. Protože byl ten výklad realizován v květnu 2017 a nyní je září, už si nepamatuji jaké bylo jeho zadání, ale předpokládám, že se jednalo o výklad k tzv. celkové situaci. Toto je vůbec docela nejběžnější zadání pro celkové výklady. Bohužel si již ani nepamatuji, zda se jednalo o výklad s nebo bez vnitřní karty. A tak provádět interpretaci zpětně nebude úplně ideální, neboť mimo zmíněné nejistoty také naladění výkladu již pominulo. Přesto pro příklad můžeme nějaké závěry zpětně rozeznat/rozlišit.
Ještě si ale probereme, co to znamená zadání výkladu k tzv. celkové situaci. Jde o to, že Vesmír a Život vůbec je obrovský komplex vzájemně provázaných/vložených procesů řízení a samořízení. Každý proces řízení spěje k nějakým cílům. Pokud tomu tak není, pak není pravda, že by nešlo o proces řízení, ale je pravda, že nedochází k uvědomění si cílů na úrovni samořízení a objekt/subjekt řízení je v takové situaci obvykle řízen z nějaké jiné úrovně. Každý z naznačených procesů můžeme charakterizovat z hlediska jeho průběhu jako rozvoj a nebo jako degradaci. Chápání toho, co je rozvoj a co degradace, může být různé. To záleží, kdo provádí klasifikaci. Na špičce toho všeho se nachází Bůh, neboli Hierarchicky nejvyšší řízení a i Ono má svou sadu cílů, včetně i prostředků, skrze které jich chce dosahovat. No a jde o to, že pokud cíle řízení nebo samořízení na nižších úrovních nejsou v souladu s cíli vyšších úrovní až po nejvyšší, pak dochází k tomu, že v rámci zachování kvality řízení zejména z hlediska stability chování řízeného objektu dochází ke korekcím jeho chování skrze reálné řídící instrukce, které mohou vést k lecčemu (nejvyšší řízení má dostupné všechny možné nástroje). Čili jedním velmi důležitým cílem všech hierarchicky nižších procesů by mělo být, zůstávat v souladu s cíli vyšších úrovní až po nejvyšší. Pro ujasnění si uvedeme definici stability objektu z hlediska řízení:
Udržitelnost objektu ve smyslu předpovídatelnosti jeho chování v předem definované míře pod vlivem vnějšího prostředí, vnitřních změn a řízení samotného.
Tolik k teorii. A nyní se vrátíme k samotnému výkladu. V několika bodech shrneme jeho zajímavosti a podstatnosti.
- Výklad naznačuje vazbu mezi subjektem a objektem. To je dáno tím, že hned první karta výkladu, karta Poznání (systém subjektivního vnímání a chápání objektivních podmíněností) se provazuje s poslední kartou Úvodu (systém objektivních podmíněností). Zřejmě má být výkladem silně upozorněno na to, že je třeba sladit subjektivní složky života s objektivními (a tady je řeč o egregoriálních úrovních a jejich informačně-algoritmickém zajištění).
- V první pětce je i naznačeno jakou cestou se vydat. Druhá karta Filosofie (ladička – nenaladěné nástroje v orchestru, to vede zákonitě ke kakofonii) a její základní metoda pochybnosti se hlásí o slovo. Třetí kartou Závěr se přímo připomíná Nejvyšší řízení – jeden bůh, neboť se zdá, že se na něj poněkud zapomnělo. I dialog se logicky připomíná pátou kartou Dialogu (základní interfejs mezi úrovněmi řízení a to jak horizontálně tak vertikálně ). Bez něj totiž není cesta po spirále rozvoje možná.
- Karta rozvoje – Rodiny (symbol středobodu udržení života na Zemi a ve Vesmíru vůbec) naznačující 4 stádia vývoje není nadarmo ve středu 5×5 čtverce. To už si každý může sám domyslet…
- Podobně jako se v první pětce ve středu nachází karta Závěr (Nejvyšší řízení), tak v poslední pětce je středovou kartou karta Člověka (zástupce Boha na zemi) se zdůrazněním na vloženost – dvě karty vlevo: Bůh (svědomí a živý dialog s Bohem jakožto nástroj kontaktu s Nejvyšším řízením, činění z dialogu pro Záměr), Svoboda (základní prvek negativity v matérii u člověka aneb hierarchizace řídících procesů od objemnějších po méně objemnější, kde dialog je základním interfejsem) a na objektivitu – dvě karty es vpravo: Historie (Paměť objektivního procesu a zejména provedených chyb v řízení, aby bylo možné se jich nadále vyvarovat), Příroda (soustava nutných podmínek, kde místo pro člověka je pevné, avšak i on sám sobě se stává podmínkou).
