Předchozí karta je první kartou v Základním pořadí a nyní celkově skáčeme na kartu poslední – dvacátou šestou. Jde pochopitelně o velmi významnou kartu, která odkazuje slovník nejvyššího řízení, neboli pokus o jeho obrazové zachycení. A co je na tomto zachycení zajímavé? No především jeho proces byl právě řízen z vyšších úrovní. Teprve po čase se pouštíme do rozboru. Je zřejmé, že dominantou jsou tři trojice v řádcích: prvním, čtvrtém a šestém. Nějaká forma aserce trojjedinosti.
A ta forma aserce trojjedinosti spočívá v následujícím. Úvodní řádek vyobrazuje prvky trojjedinosti odděleně, aby vynikl právě jejich počet. Jde o komponenty zleva Matérie-Informace-Míra. Další dva řádky vyobrazují, řekněme, extrémy:
- první řádek – sloučení Matérie-Informace a izolace Míry, což ve výsledku znamená čistý materialismus, neboli zbožštění Matérie skrze Informaci a neuvažování Míry,
- druhý řádek – sloučení Informace-Míry a izolace Matérie, což ve výsledku znamená čistý idealismus, neboli zbožštění Míry skrze Informaci a neuvažování Matérie.
Tyto dva přístupy jsou sice možné, ale chybné. Čtrvtý řádek opakuje rozpad do trojice, do tří prvků a následuje v pátém řádku zakotvení trojjedinosti, kde jsou všechny tři prvky slyté v jeden jediný a každý bez druhého nemůže existovat, což je potvrzeno zespoda šestým řádkem… Pátý řádek skrze zámek HNR odkazuje mezikartově na kartu Závěr (Bůh není k průběhu procesů, které stvořil lhostejný ani nečinný, nýbrž vše probíhá v něm a náhoda (jak říká A.S.Puškin – mocný a okamžitý nástroj Prozřetelnosti) neexistuje), skrze níž vlastně na celý proces svého neukončeného sebeuvědomování dohlíží a aktivně jej koriguje/usměrňuje.
