Ta sotva postihnutelná chvíle,
kdy Měsíc prosakuje řídnoucí záplavou slunečních paprsků
a do toho se začíná hlásit čerstvě nalité světlo lampy.
Analýza fotky: Celkem se ve fotce propojují tři zdroje světla. Hlavním zdrojem světla (tzv. aktivním) je slunce, které se však přímo na fotce neobjevuje, nachází se již mimo záběr, tedy zanechává po sobě stopu nepřímou ve formě toho, co osvětluje. Druhým zdrojem světla, můžeme řící pasivním, je nevýrazný srpek měsíce, který odráží světlo slunce. Třetím zdrojem světla je lampa, jež se právě před chvilkou nalila prvnímy nabitými částicemi. Ještě nemá takový dosah, takovou sílu a oproti prvním dvěma zdrojům vypadá, že je spíše sama pro sebe. Tak v tomto okamžiku, kdy den odchází a noc ještě nepřišla, a přesto už vše zahalila temnota, i když ještě její vláda není úplná, může si jeden uvědomit celou tu hru, její formu a strukturní navzájem propojené prvky s tím, že každý z nich v dané ukázce příslušným způsobem vyniká. Což jindy nebývá!
I zbytky mraků se hezky rezestavěly tak, aby jedna jejich skupina vystoupila jako tmavé na světlém a druhá jako světlé na tmavém. A to je odkaz na vloženost a dualitu včetně procesuálnosti a plynulosti, která je zakotvena ve zcela čistém přechodu nebe od světlé do tmavé. Jemná škála v Přírodě dává vždy prostor k úžasu.
A kam dosvítí lampa až se docela rozzáří?
