Geneze kvantitativního určení

Výše uvedené schéma vzniklo až poté, co byly karty již nějakou dobu cca měsíc ve finální podobě vytištěné. Jde o reflexi, zpětné uchopení, jiný pohled na strukturu karet z pohledu čistě kvantitativního uspořádání. Schéma můžeme chápat tak, že výchozím bodem je jednota symbolizovaná horním vrcholem mnohoúhelníku. Tato jednota, hovoříme o první úrovni, označená světle zelenou barvou odkazuje Hierarchicky nejvyšší řízení neboli jednoho boha. Dalším logickým stupněm je rozdělení jednoty ve dví, druhá úroveň. Každý z pólů rozdílu se k jednotě vztahuje.  Diference “ve dví” se znovu aplikuje na každý ze dvou pólů prvního rozdílu ovšem tím způsobem, že jednota z první úrovně musí být nějak zachována! Jinými slovy do třetí úrovně se přenáší, na třetí úrovni se setkávají všechny dosud vytvořené prvky systému a ty jsou tři. Současně musí platit, že existují všechny vazby mezi prvky rozdílných úrovní a vazby mezi prvky na stejné úrovni neexistují. To vede k doplnění dvou delších vazeb. Prvky rozdílnosti přenesené z druhé úrovně do třetí úrovně jakoby obklopují střední člen označený tmavě zelenou barvou. Ten je zrcadlovým obrazem jednoty z první úrovně a jejím zachováním v třetí úrovni, třebaže již jako součást Trojjedinosti. Obrazec propojení dvou prvků odstínů zelené barvy tvoří tak ve schématu prapůvodní abstraktní vulvu (Matka Příroda a zejména její informační složka neboli Jistinný základ). Nejkratší cesta ze středního členu třetí úrovně k bohu (vždy a jen vždy jedinému) jde právě po hranách vulvy. Z obou dalších prvků je cesta k bohu logicky delší. Pokud prvky třetí úrovně vznikly v podstatě jako součet prvků vyšších úrovní v danou chvíli dvou (1. a 2.), pak počet prvků čtvrté úrovně je dán nepřímo skrze počet všech dosud existujících vazeb mezi prvky systému a těch je 8. Tedy z každého prvku třetí úrovně vede 8 vazeb k prvkům čtvrté úrovně a z každého prvku čtvrté úrovně 3 vazby výše.

Při podrobnějším zkoumání je možné dospět k závěru, že uvažujeme-li propojení všech prvků mezi dvěma úrovněmi včetně těch, které jsou na stejné úrovni, pak je možné kvantitativní genezi shrnout do jednoho jednoduchého pravidla: Každá další úroveň má přesně tolik prvků, jako je počet vazeb jichž se přímo účastní prvky vyšší úrovně.

1. Doplnění

Následující nákres ilustruje genezi dle předchozího odstavce. První trojice vazeb se neodvozuje, neboť vyplývá z požadavku celkovosti. Klasické mariášky, zdá se, utrpěly na celkovosti, když se jejich tvůrce nedržel postupnosti. Třetí úroveň u nich chybně sestává ze čtyř bodů. Dále také trpí klasické mariášky zkomolením v podobě neuzavřenosti na nejvyšší řízení. Nejvyšší řízení je u nich reprezentováno čtyřmi esy. Ale to není pravda. Nejvyšší řízení je jedno a na třetím stupni se rozpadá do Trojjedinosti. Pravou uzavřenost okruhu ilustruje horní nákres a na něm rozpláclejší bílý okruh procházející přes 2 vazby mezi první a druhou úrovní a přes 24 vazeb mezi třetí a čtvrtou úrovní, celkem 26 vazeb. Standardním mariáškám tato uzavřenost chybí.

Doplnění 21.5.2018

V reakci na dotaz Blanky přidávám ještě jiné a detailnější rozkreslení dokumentující kvantitativní genezi nejen systému karet nových mariášek…
Předeším tento nákres vyobrazuje chybné varianty rozpadu jednoty z pohledu celkovosti. Chyba u rozpadu vpravo nahoře je ovšem chybou směrem k nejvyšší celkovosti, jinak je binární strom/struktura základním kódem informace a to není nic chybného, z toho pohledu se jedná o čistou pravdu, třebaže uspořádání vlevo nahoře stojí ohledem na celkovost výše.