Zde máme před očima skutečně lahůdkovou sestavu tzv. Pětku neboli sestavu se zámkem v liniích a symbolech. Proč Pětka, když se sestava skládá ze čtyřech karet? Protože i doplněk k těmto čtyřem kartám je platnou součástí sestavy – aplikace celkovosti. Tuto sestavu si probereme podrobně. Účastní se jí karty zleva: Stát (státnost), Rodina, Poznání, Úvod (počátek – objektivní soustava podmíněností od boha a On má nad ní plnou kontrolu).
- Nejprve se soustředíme na vrstvení karet a jejich provázanost skrze linie symbolů, které u některých symbolů vychází jakoby mimo kartu (což mimo jiné kotví kontakt do negativity). Při tomto pohledu si všímáme spojení karet Stát a Rodina. Napojení tvoří dvě horní čáry z pomyslné krychle, tyto čáry se napojují na nejhornější oko spirály na kartě Rodina. Pro význam tohoto napojení potřebujeme přitáhnout k pozornosti základní interpretaci karty Rodina, kde první smyčka reprezentuje dětství v rodině, druhá dospělost resp. rodičovství a třetí pokročilou dospělost, kdy aktivita začíná vycházet mimo rodinu, do struktur státu a to takovým způsobem, aby zajistila podmínky pro další rozvoj rodiny u aktuálně mladších tedy těch, kteří se pohybují na nižších stupních spirály. Symbol má i jiné interpretace, ale v této sestavě je primární tato. Potom zdrojem státu, jeho nosníkem jsou starší ročníky, které již “vypadly” z koloběhu rodiny a mají tuto zkušenost za sebou, třebaže stále v rodině přebývají. Rodina na nižších stupních by měla čerpat ze zajištění svých podmínek státem. Je ale možné, že převládající koncepce řízení má své cíle stanovené necelkově tedy v kolizi s podstatou fungování rodin. Takový stav je dlouhodobě neudržitelný. Stát by do počátečních fází rodiny neměl výrazně přímo zasahovat.
- To, že se karta Rodiny nachází pod kartou Státu, můžeme vyložit jako známé: Rodina je základ státu. A to je pravda. Čili rodina může existovat bez státu, stát bez rodiny nikoliv. Zajímavé je i další napojení karty Rodina na Kartu Poznání. Při troše fantazie vypadá jako tři noty. Musíme si oživit interpretaci tří oblouků na zelené kartě. Horní oblouk představuje hranici pravdy, neboli nejvnějšnější rozhraničení bytí, střední oblouk představuje hranici dobra, která vyčleňuje v oblasti pravdy tu pravdu, která je ještě i v souladu s cíli nejvyššího řízení a je tedy pravdou dobra, poslední oblouk rozhraničuje krásné, které do sebe začleňuje nekonečnou rozdílnost individuálního a jeho krásu. Čili krása je pravda dobra + nekonečná nádhera od boha dané jedinečnosti. Proto každá žena má svůj jedinečný a neopakovatelný půvab. Takže v rodině procházíme nejprve krásným jakoby bezstarostným dětstvím, v němž se postupně seznamujeme s hranicemi dobra a po té pravdy, tak aby jsme nakonec byli schopni shrnout, na jakém základě je třeba stavět další kolečko. No některé struktury si rozhraničení představují jinak, ale základ je dán Shora a je třeba se ho držet, pokud chceme usilovat o rozvoj a ne degradaci. I pro poznání tvoří rodina základ. Čili rodina je možná bez poznání. Poznání bez rodiny ne. Karta poznání se zároveň nachází “výše” vzhledem ke spodní hraně. To má také svou interpretaci, která by se dala shrnou následovně: Poznání má být tím hlavním jak pro rodinu, tak pro stát a jeho základem je pravdověrnost.
- Do třetice sledujme propojení mezi kartou Poznání a kartou Úvod. Je v něm možné sledovat centrální propojení počátku – boha – přes hranici dobra do střední sekce rodiny, což vyjadřuje zhruba toto: Rodina je základní struktura od boha a není možné ji ničím jiným nahradit. Jenom v rodině se můžeme dotknout počátku. V základu představují kruhy na kartě Úvod toto: vnitřní kruh – hmotu (prostor), střední kruh – člověka, vnější kruh – čas. Tedy jakoby myšlenku “sevření” člověka kleštěmi prostoru a času, v němž on má nalézt cestu k negativitě (bohu) a stát se jeho náměstkem/zástupcem na Zemi. A tento proces má zjevně své zákonitosti. Proto se také nachází karta Úvod jako podkladová ke kartě Poznání. Jde o objektivní strukturu, která má skrze rodinu a stát přecházet do adekvátní struktury subjektivního chápání všech individuí (exemplářů člověka), na jehož podkladě má pak docházet k rozvoji. A součástí toho rozvoje pochopitelně nemohou být procesy a jejich prvky, které způsobují degradaci. Např. ani systematická, ani epizodická exploatace “člověka člověkem” neboli parazitismus jedněch na práci druhých v jakékoliv podobě.
Návaznost karet na sebe skrze linie ve schématech v této sestavě je uzamčena dvěma zámky tj. přes dvě osoby. Obzvláště druhý zámek můžeme interpretovat jako další potvrzení přímého vlivu nejvyššího řízení na formální i obsahovou podobu karet.
