Sestava Veliký Okruh odkazuje informační uzavřenost sady karet a fakt, že informace nepřetržitě koluje celým systémem. Jde o to, že každá složka na informačním okruhu má své nezastupitelné místo a je v ní podstatná zejména její mravně-etická dimenze neboli naplnění aspektu míry, což má vliv na to, zda se proces nachází v degradaci, stagnaci nebo rozvoji. Také tato sestava zakotvuje skutečnost, že všechny složky informačního okruhu mají zcela stejný a zásadní význam a tedy to, že žádná z nich vlastně není první ani poslední, ale všechny se rovnoměrně podílejí na celku. Tedy každý zásek na jakémkoliv prvku informačního kruhu způsobuje zásek na celkovém okruhu. Informace musí v systému proudit volně a bez jakéhokoliv zadržování nebo pokřivování.
Ještě si k této sestavě dovolím zacitovat tři úryvky z knihy Hodina Býka I.A.Jefremova, v nichž se vyskytuje slovní spojení Veliký Okruh v prvním pádě:
…
“To vám nemohu říci bez podrobných informací,” usmál se učitel skoro bezmocně. “Jsem historikem Země, a civilizace ostatních planet znám jen povšechně. Nemusím vám přece připomínat, že k odhalení složitého historického procesu cizích světů je třeba velmi hluboko proniknout do podstaty jejich ekonomiky a sociální psychologie. Jinak bychom se nelišili od svých předků, kteří jednali často překotně a bez zralé úvahy. Vyprávěl jsem vám o planetách, které zanikly vlastní nerozumností. Ale existovaly světy, jejichž obyvatelé se vzájemně nezabíjeli, a přece tam rozumný život skončil, jak se říkalo ve starověku, ¸přirozenou´ cestou. Myslící větev života na nich vymřela, jako nutně zanikají jednotlivé druhy zvířat, a stejně i člověk, jestliže podcení poznatky biologických jevů v jejich historickém vývoji. Veliký Okruh pak osídlí vymřelé planety novými obyvateli, kteří jsou nejlépe uzpůsobeni pro život v podmínkách nového světa. Nestane se to však dříve, dokud okruhem nezazní signál smrti, oznamující, že na zmíněné planetě nežije už ani jediný člen původní civilizace.”
…
…
“Nemohu uvěřit, že by lidé na Jan-Jachu odmítli nahlédnout do oceánu nekonečného poznání, který jim otevřela naše planeta a Veliký Okruh!”
“Nevím, co to je.”
“Tím spíš!” Rodis udiveně pohlédla na Čojo Čagase a naklonila se k němu blíž. “Cožpak pro vás není hlavní věcí znásobení krásy, vědění a harmonie v člověku i ve společnosti?”
“To je vaše pravda! Ale ta naše chce omezit poznání, protože ono odkrývá hrozivou propast vesmíru, na jejímž pokraji si člověk uvědomuje svou nicotnost a ztrácí víru v sebe. Tím se narušuje hodnota prostých a krásných životních pocitů. Být šťasten, znamená žít v souladu s podmínkami, v jakých se člověk narodil a v nichž zůstává navždy. Vystoupí z nich, a čeká ho smrt, je nic, jen jiskra zhaslá ve větru. A my jsme si nevytvořili štěstí proto, aby nám je zničili cizinci, i když si dělají nároky na pokrevní příbuzenství s námi!”…
…
“Zakázal jsem promítat filmy na veřejnosti,” promluvil vládce po malé přestávce. “Varoval jsem vás, abyste nezasahovali do záležitostí naší planety!”
“Veřejně jsme je neukazovali, respektovali jsme vaše přání, abychom je nepředváděli celé planetě. Jistě pro to máte důvody?”
“Zakázal jsem vám promítat je komukoli!”
“Na to nemá právo ani jeden stát, žádná planeta ve vesmíru. A je svatou povinností každého z nás, abychom narušovali tak bezpříkladný útisk. Kdo smí uzavírat před myslící bytostí cestu k poznání? V minulosti Země a mnoha ostatních světů se fašistické režimy dopouštěly podobných zločinů, které byly příčinou nesčetných utrpení. Proto když Veliký Okruh objeví stát, který svým občanům zakazuje přístup k vědění, může ho zničit. Je to jediný případ, který dává právo zasáhnout do záležitostí cizí planety.”
“Copak může nějaký Okruh posoudit, co je v konkrétních případech škodlivé nebo užitečné pro cizí život?” vykřikl zuřivě Čojo Čagas.…
