Podstata řízení na základě virtuálních struktur tkví v tom, že ten, kdo je řízen (objekt řízení), nechápe nějakou část cíle nebo celý cíl, k němuž směřuje jeho konání. Ten, kdo v tomto schématu řídí (subjekt řízení), má naopak ucelenou představu o tom, čeho chce prostřednictvím řízeného objektu dosáhnout.
Hlavní otázka, která visí ve vzduchu, zní: Proč řízený objekt nezná nebo nechápe nebo je mu záměrně zatajován nějaký aspekt cílového stavu, k němuž podle instrukcí přicházejících od něčeho neznámého virtuálního z vnějšku, směřuje?
Zde je možné analyzovat velmi mnoho variant a důvodů. Pokud pátráme po podstatě, hlavním kriteriem se zdá rozvojovost cíle neboli jeho lidově řečeno dobrota. Situace a motivy mohou být komplikovanější až do absurdnosti. Ale zjednodušeně, zlý úmysl je subjektem řízení vždy realizován na osnově virtuálních struktur, neboť jen velmi zvláštní člověk by realizoval dobrovolně něco, co přispívá např. k jeho likvidaci. Ale i to je zajistých specifický podmínek možné.
Z hlediska nepřímého dosažení cíle je klíčové, provést nějakou formu nepozorovaného vnesení algoritmiky do objektu řízení. Požadovaný skrytý cíl se pak buď nachází někde před deklarovaným cílem nebo za ním.
Příklad cíle po cestě:
S—-c2—C1
S—-C1—c2
S … současnost (výchozí stav)
C1 … ohlášený cíl
c2 … navázaný/skrytý cíl
Příklad protikladného cíle:
S—–C1
S—–!C1
!C1 … realizovaný opak ohlášeného C1
Tedy jde o nějakou formu navázání jednoho cíle (skrytého) na jiný (ohlášený) cíl.
Právě se mi zrovinka dostal do ruky materiál Anny Teodorovič. Analyzuje v něm způsoby manipulace ze strany žen vůči mužům. Připojuji ho zde z dúvodu, že je v něm dobře vidět, jaké mechanismy se používají k úspěšnému navázání cílů při znalosti specifik ženské a mužské psychiky. Je možné prohlásit, že některé popsané mechanismy mají obecnější povahu.
