Vlajka nepochybně, jak bylo prokázáno, vyjadřuje určitý status dané země v celkovém mezinárodním pořádku. A tento pořádek je nějak někým dán a určován. A jsou v něm pro jednotlivé země a státy předurčeny pozice určitého charakteru. Toto předurčení nemusí být často v souladu s tím, jak by jej vnímalo obyvatelstvo dané země, kdyby si o něm mělo samo rozhodnout. Jednoduše řečeno, ne vždy jsou záměry vnějších struktur v souladu se záměry vnitřních struktur státu. Ale situace zkrátka vyústila do takové podoby, že vnější struktury jsou vzhledem k naprosté většině států světa – kromě Ruska – v pozici silnějšího, určujícího, vládnoucího. A tak mají i vliv na to, jakou vlajku budou ty které státy vnímat a používat jako svůj symbol státnosti. A především s jakou úrovni suverennity se bude realizovat vnitřní a koneckonců i vnější politka daného státu. Zde jde především o členění ve smyslu, zda si lokální státní struktury mohou stanovovat samy cíle v oblasti řízení státu nebo nemohou. Slovy Koncepce společné bezpečnosti jde o první čtyří etapy plné funkce řízení. Zejména v tom se projevuje státní suverenita, jestli stát disponuje mechanismy, jak naplnit obsah prvních čtyřech etap plné funkce řízení.
- zda je schopen samostatně identifikovat faktory, které tlačí na psychiku a vyvolávají potřebu řídit
- zda je schopen samostatně sestavit vektor cílů ve vztahu k faktoru
- zda je schopen samostatně sestavit funkci řízení pro dosažení stanovených cílů
- zda je schopen samostatně zahrnout funkci řízení do celkové koncepce
Více v knize Státní symboly a státní suverenita.
Zde představuji koncept vlajky, který se formou osvobozuje od pravidel platných pro skryté významové obsahy týkající se suverenity států a naopak vyjadřuje přihlášení se ke konceptuálně čistým principům Trojjednoty a Boha.
