Román M. A. Bulgakova Mistr a Markétka je mnohovrstevnaté dílo, široce rozkročené v čase. Mimochodem, za dva roky, v roce 2028, si připomeneme sto let od doby, kdy autor začal text podivuhodného příběhu tvořit. Jak vešlo ve všeobecnou známost, jednou z hlavních, ne-li hlavní postavou románu, je tajemný konzultant Woland. Ten vstupuje na scénu hned v úvodním, zásadním obrazu. Pojďme si ho ve zkratce připomenout.
Dva ateisté, mladší básník Bezdomovec a starší předsedající Masolitu Berlioz, se procházejí po Patriarších rybnících – známém moskevském parku u Sadové ulice – a rozmlouvají na téma nové poémy, kterou měl mladší z obou, Bezdomovec, za úkol sepsat na téma Ježíše. Berlioz, starší z obou, kritizuje text mladého ateisty a básníka Bezdomovce jako nevyhovující. Doslova se uvádí:
„Neexistuje jediné východní náboženství,“ deklamoval Berlioz, „v němž by panna, zpravidla neposkrvněná, nepřivedla na svět boha. Křesťané tedy nevymysleli nic nového, když přesně takhle stvořili svého ježíše, který ve skutečnosti nikdy nežil. A právě na to bychom se měli soustředit především…“
Ty tři tečky na konci odstavce nesou s sebou určitý specifický význam. Jako by předznamenávají příchod Wolanda. A skutečně v parku se objevuje další člověk. Berlioz pokračuje:
„… My však dobře víme, že ani jeden z nich se nenarodil, a tudíž nebyl, Ježíše nevyjímaje, a tak je třeba, abys místo narození nebo dejme tomu příchodu králů zobrazil spíše nesmyslné fámy o tomto příchodu. Protože podle toho tvého příběhu to vypadá, že se opravdu narodil…!“
A opět tři tečky, které již Wolanda přiměly vmísit se do hovoru.
Oč tu kráčí? V tom parku to celé od začátku jde tak nějak od desíti k pěti. Nejprve ve stánku nemají pivo, jen limonádu – ale teplou. I vzduch je nějaký takový těžký a obtížný. Nikde nikdo. I když přece jen se nebohému Berliozovi úplně z ničeho zjevuje děsivý obraz komické postavy, z čehož se mu rozbuší srdce a mlaďoch se těžce rozškytá. Oba diskutéři začínají někde ve skrytu duše tušit, že přituhuje. Ale jaksi nejsou schopni situaci adekvátně vyhodnotit a vlastně nelogicky trvají na svém a to až urputně.
Začinají se postupně vyjevovat kontury oné tajemné postavy, kterou svými bohapustými řečmi zrodili. Rozeznávají, že jde o cizince. Podle přízvuku odněkud z Německa nebo snad Francie? Je velmi solidně oděn a má takové to vybrané chování, ale když se od srdce zasměje, zamrazí. Představuje se jako zahraniční konzultant, který přijel do Moskvy na pozvání odhalit černou magii. Velmi zvláštní. Oba nevěřící po sobě nevěřícně pomrkávají a přichází z vysvětleními – zahraniční špión. Snaží se ho nějak nachytat, kladou záludné jindy přímé otázky. Woland zůstává v klidu a všechny útoky s přehledem a graciezností rozptyluje. Co tím vším chtěl autor říci?
Existují taková prostranství jako Patriarší rybníky, kde platí podmínky, v nichž se velmi dobře daří debatám o neexistenci Boha, o Ježiší, který se nikdy nenarodil a všechny příběhy o něm jsou smyšlené báchorky. To potom vytváří podmínky pro příchod skutečného ne-boha tedy ďábla. Bulgakov ne nadarmo reprezentuje svého ďábla jako obyčejného a vlastně dobře až honosně vyhlížejícího konzultanta – poradce, který sám rád o sobě říká, že je historikem. Navíc přicházejícího od někud ze západních zemí. On dobře věděl, kde je centrum světové kabaly a že západ je touto esoterikou prosáklý skrz naskrz. Vždyť i to jméno samotné: Woland. W-o-land. „W“ jako West, „o“ jako symbol kruhu ve smyslu celkovosti nebo také Země a „land“ ve smyslu země jako státu. Také je zde patrný odkaz na angličtinu. Tedy i z provlhlých ostrovů nám sem fouká vítr.
A když jsme již u té symboliky písmene W. Víme, že „v“ je šesté písmeno v hebrejské abecedě a že existují struktury, které si číslo 6 z nějakého důvodu oblíbily. Stačí se podívat na tzv. Davidovu šesticípou hvězdu a je zřejmé, kde mají ty tři šestky jeden ze svých zdrojů. Velmi rafinovaně autor doplnil písmeno dvojité W názvem knihy, kde ve jménech použil dvakrát písmeno M. A písmeno M je vlastně obrácené dvojté W nebo naopak. Z těch třech písmen dohromady můžeme sestavit šesticípou hvězdu. Bulgakov toto šikovně zamaskoval ruským В. Pro ruského čtenáře o stupíneček složitější šifra. V latince zcela očividné. K této symbolice stačí z posledních dekád připomenout rituální řízenou likvidaci dvou budov včetně i lidských obětí pod názvem data realizace 11-9-2001. A postavení na jejich troskách jedné nové třetí budovy, která z různých úhlů pohledu vykresluje svými hranami písmeno M nebo W. Ale to je na jiný obsáhlý článek.
Takže symbolika říká mnohé. Woland sám se považuje za historika. Pochopitelně, vždyť chronologie a výklad dějin, to je zásadní znalostní sféra, skrze kterou se dá společnost řídit na dlouhá období dopředu a ve spojitosti s černou magií, k níž se konzultant ochotně přihlašuje, jde o zničující kombinaci, která má potenciál zlikvidovat i jinak silnou a zdravou kulturu. V podstatě Woland dva nebožáky školí už od počátku. Ale v čem tkví pdstata? Podstata sdělení tkví v tom, že Bulgakov jaksi mimochodem ukazuje, jak řídí světové zákulisí ve vztahu k Rusku, jaký postup volí k jeho ovládnutí. Nejprve v Rusku získává určité zázemí struktura, která v osobě patriarchy Kaifáše odsoudila Ježíše k smrti – symbol Patriarší rybníky. V tomto prostředí, za pomoci této struktury se rodí atesimus jako určitá vnější ideologická prezentace – viditelná ideologie zakotvující východisko: Bůh prostě a jednoduše neexistuje. A z této ideologie aktivně popírající exitenci Boha se rodí to, co Bohu přímo odporuje a to je ďábel sám – neboli různorodé degradační algoritmy. On přichází jako živý člověk z nějaké té západní země možná Německa. Je znamý fakt, že kolébka neblahých údernických jednotek temných sil se nachází někde v bavorských lesích.
Woland je opravdu přesvědčivý a odbavuje výzvy a pokusy dvou neznabohů s brilatní přesností a vždy dobaví něco navíc, nějaký ten bonus, z něhož tuhne krev v žilách. Ne tak Berliozovi ani Bezdomovci. Jedna taková pasáž stojí z mnoha důvodů za ocitování. Jde o jisté velmi zhutnělé, slovy informační technologie zkomprimované sdělení na úrovni vysoko zobecněné konceptuální informace. Tuto i jiné informace z knihy Mistr a Markétka podnětným způsobem rozpracovává kniha VP SSSR – Mistr a Markétka, hymna démonismu nebo evangelium pravdověrnosti. Velmi inspirativní publikace dostupná v elektronické i tištěné podobě. Toho času pouze ve slovenštině – bratrském jazyku.
…„Pokoje mi však nedá jiný problém – pokud Bůh skutečně není, pak se táži: Kdo ve skutečnosti řídí lidský života běh a všechno zemské uspořádání?“
„Přece sám člověk,“ pospíšil si s nakvašenou odpovědí na tuto popravdě řečeno nepříliš jasnou otázku Bezdomovec.
„Omlouvám se,“ odvětil měkce neznámý, „ale na to, abychom mohli řídit a ovládat, potřebujeme přesný plán na delší časové období. Dovolte mi proto další otázku: Jak může něco řídit člověk, když je zcela zbaven možnosti sestavit jakýkoli plán třeba jen na dobu vskutku komicky krátkou, řekněme na tisíc let, a navíc není schopen zaručit se ani za svůj vlastní zítřek? Opravdu,“ otočil se tentokrát k Berliozovi, „představte si, že například vy začnete vládnout, řídit jiné i sebe, zkrátka a dobře přicházet moci na chuť, a najednou … chacha … se zjistí, že máte plicní sarkom …,“ cizinec se sladce pousmál, jako by mu představa plicního sarkomu působila neobyčejné potěšení, „no ano, normální sarkom,“ opakoval a snivě jako kocour přimhouřil, „protože to by vaše vláda byla rázem u konce. Najednou by vás nezajímal žadný jiný osud kromě vlastního. Příbuzní vám začnou lhát. Vy tušíte něco neblahého, nejdřív se vrhnete k učeným pánům doktorům, potom k šarlatánům, a někdy dokonce k babám zaříkávačkám. Jak to první, tak druhé i třetí je absolutní nesmysl, což jistě chápete sám. A vše končí tragicky: ten, kdo měl ještě nedávno za to, že čemusi a komusi vládne, se najednou ocitá v naprosté nehybnosti uvnitř dřevěné truhly a jeho okolí, které si moc dobře uvědomuje, že z onoho ležícího už nikdy žádný užitek nebude, ho spálí v peci. Někdy to dopadne ještě hůř: člověk se třeba rozhodne, že se vypraví do Kyslovodska,“ a cizinec při pohledu na Berlioze znovu přimhouřil oči. „Zdánlivě na tom vůbec nic není, ale on ani to nedokáže, protože najednou, zničehonic uklouzne a upadne pod tramvaj! Přece byste mi nechtěli namluvit, že se sebou takhle naložil sám! Není správnější si myslet, že s ním takto naložil někdo jiný?“ a cizinec se prapodivně zachichotal.
Tato Wolandova reakce na tvrzení Bezdomovce o schopnosti člověka řídit v obdobném rozsahu jako Bůh je opravdu velmi konceptuálně bohatá a nabytá myšlenkami. Nechť každý sám nechá tuto hutnou informaci působit na svou psychiku a zamyslí se nad její hloubkou. My se pozastavme například nad tímto aspektem. Woland v té výpovědi vyjadřuje velmi zásadní zákonitosti nadosobní nadllidské úrovně. Můžeme směle prohlásit, že vlastně nepřímo popisuje Boha samotného. Může si to ďábel dovolit? A proč by ne? Vždyť ďábel je součastí božího stvoření, je bytostně v něm. Ale v nadosobní rovině on vystupuje spíše jako hrana božího dopuštění. Ve smyslu vyjádření božího zákona, že narušení míry a tolrance má své zákonité důsledky, z nichž se již od určitého momentu nelze vyvázat. A tak Woland již může dvěma nešťastníkům vše narovinu vyklopit. Berliozovi sdělit jeho tragický osud pod koly tramvaje a Bezdomovci jeho poněkud lehčí odvar – pobyt v blázinci pod ochrannou značkou zvanou – schizofrenie. Dobře, ale mladý básník ještě může na lůžku v zabezpečeném pokoji pochopit, změnit něco ve své psychice, uvěřit a vydat se rozvojovou cestou. To u staršího Berlioze již není návratu. Zlikviduje ho obzvláště trýznivým způsobem výdobytek jeho vlastního technicko-technologického šílenství (symbolicky tramvaj), které se tak překotně začalo rozvíjet. Sám detail toho, jak se dostal Berlioz pod kola tramvaje, je také velmi pozoruhodný. Někdy příště se mu pověnujeme, může nabývat poněkud kontroverzních kontur. Pro někoho.
Vidíme, že Bulgakov pracoval jako chirurg. Každou větou ba slovem upřesňuje a dokresluje celkový obraz. A přeci je to zarážející. Nejprve autor přiřazuje Wolandovi vlastnosti pozemského ďábla se základnou kdesi na západě snad v bavorských lesích a posléze využívá stejnou personu k vyjádření hlubokých a božích principů a zákonitostí řízení. Vždyť ano, ďábelská algoritmika využívá božích principů, její problém je jiný, ona jde proti cílům Boha. Takže člověk, aby řídil, musí plánovat dlouhodobě. To se také děje. Vždyť mi již nyní víme, že zákulisní struktury plánují na stovky, tisíce let dopředu a jak se zdá, své plány i s nějakou nezanedbatelnou mírou úspěšností realizují. No, jak je to ve finále s konkrétními životními osudy, to už může být horší. Jestli se oni spíš nepodobají těm osudům dvou nebohých odpadlíků, jak jsou zde, a o dost barvitěji v knize, vylíčeny.
Mnoho a mnoho myšlenek se doslova vlévá do hlavy, když se člověk zamýšlí nad tím, co M.A.Bulgakov tak brilatně zachytil v románu. Tak zase brzy u nějakého detailu z knihy. Co dodat závěrem. Podle všeho je dobré chápat základ světa a života jako ze sebe rozvojový a velmi mocný princip, jemuž se těžko můžeme stavět na roveň. A tedy že přirozeným doplňkem k našim poznávacím schopnostem je víra Bohu. A Bulgakov chtěl velmi jednoznačně poukázat na to, kdo že to přijíždí v obleku jako konzultant do Moskvy a odkud a jaké jsou jeho záměry. Celá kniha je o technikách manipulace, principech zasvěcování, rituálech různého druhu. Shoduji se ve svých závěrech s trvzeními z výše zmiňované knihy VP SSSR na toto téma, že kniha je brilantní přehlídkou všech tě algorimtů, kterým je třeba se obloukem vyhýbat jako jsou: alkoholismus, snobství, modlářství, ateismus (nevíra Bohu), úplatkářství, vydírání, lhaní obecně, rituály obecně, nevěra, hamižnost, pomsta, strach, slepá touha po penězích a obecně věcech a v neposlední řadě zbabělost…
Ale můžeme najít i výjimku, která potvrzuje pravidlo a tou jsou slova Ješui Ha Nocri:
„Mimo jiné jsem říkal, že každá moc je násilí činěné na lidech a že jednou přijde doba, kdy tu nebude ani moc králů, ani žádná jiná moc. Člověk vstoupí do království pravdy a spravedlnosti, kde nebude světské vlády zapotřebí.“
Níže tři obrázky dokumentující M – W symboliku z různých úhlů pohledu. Vlevo Davidova dvězda a její dekompozice srkze symboly písmen W a 2xM (popisky v ruštině). Uprostřed se nachází nově postavená budova pro odstřelených dvojčatech připomínající symboliku M a W hranami stěn z různých posledů. Vpravo se nechází variace na téma datumu realizace odstřelu budov WTC vepsaná do černé kostky (black cube), která jako by vyplňuje vntiřní část hexagarmu. A také vpravoještě trochu jiný pohled na MW symboliku.
