Troufalý pokus o stručné shrnutí celého příběhu
Dva ateisté se špičkují v Patriarchových rybnících (dobře si vzpomínáme, co jsou ti patriarchové zač) a to má za následek postupné zhmotnění Ďábla v podobě úplně “obyčejného” zahraničního konzultanta. Zkrátka někoho, kdo se sice jeví podezřele, ale ne zase až tak a navíc umí zaujmout vyprávěním příběhů dávno minulých. To jen pro pořádek. Ale on, aby toho nebylo málo, vidí i do budoucnosti. Tfuj. A tak nezbývá než se rozloučit s Berliozem, který ještě ani zhroucený pod tramvají nechápe, co že se to vlastně děje a že to byl on sám, kdo si vytvořil podmínky své likvidace. Tak jen zavyje na měsíc a pak už jenom mnohonásobná křupnutí a lámání kostí a kloubů a jeden dobře mířený říz. To Bezdomovec byl ještě ušetřen a v podstatě sám si naordinujíc schizofrenii vydal se na celkem přímou cestu do blázince. No a pak už jen ten sen o Mistrovi a Markétce daný nešťastnému básníkovi Shora, aby pochopil, co že ho to za iluzi potkalo v těch Rybnících. A že to bude ještě pořádná jízda. Mistr se opět potká s Berliozem. Markétka se stane vědmou, královnou plesu a dovypráví nám příběh Piláta, do něhož se jednoduše zamilovala. Proběhne věhlasné odhalení Černé magie samotným Wolandem a jeho suitou. Konferenciér přijde na chvíli o hlavu, z čehož se mu nedaří docela vzpamatovat. I na takovou tu “absolutní” romantickou lásku dojde. Ale konec dobrý, všechno dobré!? Pilát nakonec dořeší to nedorozumění s Jeshuou. Mistr s Markétkou najdou svůj klid již bez těch rýpavých Kocomourových poznámek a tak vůbec. Jen tak nějak ten konec naznačuje spíš nějaký začátek. Jakože jak to vlastně udělat, aby milý čtenář neskončil pod koly tramvaje anebo v lepším případě v blázinci a nemusel si tak nechat zdát ten dost divoký sen?
Ještě pár vět k závěru knihy. Mistr se před svým odchodem z tohoto světa loučí – opět za svitu Měsíce – s Bezdomovcem v jeho zamřížovaném pokoji. I Markétka se nakonec básníkovi ukáže – na moment, políbí ho, polituje. A je opravdu překrásná.
Tedy básník pochopil, léčba z nemoci ateismus proběhla úspěšně. Náš pár definitivně odchází, na což navazuje ruch a šramot ve vedlejší cimře. Bezdomovcem přivolaná sestra Praskovja nakonec potvrzuje, co básník jasně tušil. Vedle v pokoji umřel pacient. A to je návrat do reality. Ještě někde jinde ve městě umřela nějaká osoba a byla to žena. A jak to, že těla nositelů M+M jsou od sebe vzdálená v tomto světě? Ona ta jejich láska nebyla skutečná? A pak už jen uvést na pravou míru všechny ty povídačky. Kolikrát ti lidé pod jejich vlivem vyváděli pěkné hlouposti.
