Oko. Asi nejvýznamnější smyslový orgán, pokud nepočítáme šestý smysl – zprávy z nejvyšších úrovní řízení. Ale abych to nezabil :). Povšimnu si struktury uspořádání oka jako orgánu přítomného v těle člověka. Na první pohled zde dominuje kruh. Když se na oko podíváme, vidíme tři hlavní části – vnější, střední a vnitřní, stejně jako je tomu v klasické trojbublině. Mám teď na mysli to oko, jehož části jsou viditelné. To znamená, že když začnu zvnějšku, vidím bělmo – vnější část oka. Bělmo mají všichni společné. Dokonce i černoši, Číňané a Eskymáci mají bílé bělmo. Proto se také jmenuje bělmo – od bílé barvy. Tedy okolí je společné všem. Střední část, tzv. duhovka, vlastně určuje barvu oka. Když říkáme, že někdo je hnědooký nebo modrooký, je to právě tím, jakou má barvu duhovky. Duhovka je zajímavá svou strukturou. Jeví se být složená z takových do středu vedoucích paprsků, vlásečnic. Vnitřní část – čočka – se jeví být černá. A to zase opět u všech lidí. To znamená, že běloch má černou čočku a černoch také. Ve skutečnosti je ale čočka průhledná, neboť skrze ni prochází paprsky světla, do nichž se poskládal obraz.
No a celý orgán je také kruhového resp. kulovitého tvaru. Tedy oko obsahuje obě formy kruhu – 2D i 3D. To je pěkná sestava celkovosti. Co říkáte?
Ale hlavní sdělení je teprve před námi. Zatím jen plujeme po povrchu necháme se nést smysly a paprsky světla. Ale na co se ony mění, vstupují-li okem dále dovnitř do těla a mysli člověka?. Co se dále děje? To už je další příběh.
