Celek Života je především jakousi soustavou cílů usporádaných jednak horizontálně a druhak vertikálně. Základním pojítkem v tomto celku je sjednocování cílů.
Na horizontální úrovni jde např. o situaci, kdy se vzájemně se milující pár – žena a muž – sjednocují v cíli svou lásku prodloužit do nového života v podobě narozeného dítěte a jeho života, který bude pokračováním jejich života a jejich lásky. Bez činnosti obou podřizené sjednocenému cíli, kterému oba rozumí, to nepůjde. Ono sjednocení generuje celou dlouhou řadu podcílů.
Vertikální sjednocení cilů bychom mohli popsat asi takto. Člověk je vepsán do určitého systému objektivních pravidel a podmínek, na jejichž osnově se drží v mezích např. zdravého těla. Ale jde tu i o sjednocení cílů, pokud se jedná o působení nadosobních autorit v podobě různorodých institucí a organizací, do nichž bývají jedinci z různých důvodů začleňováni. Cíle a algoritmy těchto všech úrovní pak mají dopad na konkrétní životy jednotlivců. A jde vždy o to, v jakém poměru a vztahu ty cíle na těch různých úrovních jsou. Přičemž konflikt je typicky nežádoucí.
Samozřejmě sjednocení nemusí vždy probíhat na něčem rozvojovém, avšak předpokládáme, že základní cíl je plně rozvojový, proto najít cestu sjednocení na jeho podkladě a v jeho základu by vždy mělo být možné.
