Na příkladě kruhového objezdu je možné ukázat princip fungování otázky. Ona je jedna, podobně jako je jeden vjezd na kruhový objezd. Z kruhového objezdu již většinou vede vícero – minimálně tři – výstupy. Méně nedává smysl, neboť v takovém případě nejde o křižovatku 🙂 Následuje tedy rozhodnutí, kudy se vydat, který výjezdem vyject. A to je typické i pro otázku. Ona jako by vytváří prostor několika možných odpovědí, z nichž pouze jedna je ta správná, která danou otázku uspokojuje nebo řeší, případně vyplňuje. Podobně z kruhového objezdu můžeme vyject pouze jedním výjezdem. Těžko vyjedeme dvě výjezdy zároveň. Typicky se také nevracíme do toho směru odkud jsme přijeli. Jedině v případě, že jsme zjisitli, že jedeme špatně a je třeba se vrátit.
Také je na tom kruhovém objezdu hezky vydět, jak je samořídící. Není potřeba dalšího řízení jen jednoduchého pravidla, kdo je na okruhu, má přednost. A proč? Protože prioritou je volný pohyb na okruhu. Jedině tak může být zajištěna plynulost provozu a osbavení všech vozidel, které na něj vjíždí. V případě hustšího provozu je nutné aplikovat zipovou metodu. Z toho plyne takový závěr, že i informační okruh, ne nějž se vydáváme hledat odpověď na otázky by neměl být nějak uměle blokován, zadržován, zkreslován apod.
