A co tedy dělat? … Činnost (1.)

Především je třeba se samostatně rozhodovat, do jakých činností vstupovat a do jakých naopak nevstupovat. To znamená, co aktivně podpoříme a co naopak nepodpoříme. Čeho se budeme aktivně účastnit a čeho ne.

Zde je nutné odpovědět si vždy na několk otázek. Především na otázku: Co je cílem dané činnosti?

A co je to vůbec činnost?

Činnost je posloupnost kroků, které typicky na sebe nějak navazují v nějakém pořadí. Typicky má činnost nějakou svou vnitřní logiku. Nějaké zahájení, střední fázi a nějaké ukončení. Většinou nedává smysl činnost ukončit, dokud se neprojdou všechny její fáze. K ukončení nebo přerušení činnosti dochází typicky v případě, že činnost přeruší nějaký vnější nebo vnitřní zásah s vyšší prioritou. Pak je nutné nejprve odbavit to, co je potřeba, a poté se, pokud možno, vrátit k dokončení přerušené činnosti. Jednotlivé fáze činnosti mohou být proměnlivé, ale základní míry bývají typicky stabilní.

Další zajímavá otázka zní: Jak vlastně vstupujeme do činnosti o proč? Co to znamená vstoupit do činnosti?

Pro zahájení nějaké činnosti je typicky nutné, aby byly splněny určité podmínky. Například když jdeme vařit jídlo, je nezbytné, abychom měli nachystané vstupy neboli suroviny a také znali postup, tedy recept. Suroviny a recept jsou provázané. V receptu se říká, jaké suroviny budou potřeba, a suroviny zase vstupují do receptu v určitých svých mírách a pořadích a za daných podmínek. To celé je sjednoceno čím? Nějakým cílem. A tím cílem je samotný pokrm. Tedy do činnosti vaření podle receptu můžeme vstoupit teprve tehdy, máme-li vše v dostatečné kvalitě přichystáno. To chystání je vlastně samo o sobě určitou podmínkou. To znamená, že zajdeme do obchodu, kde nakoupíme ingredience. Abychom je mohli nakoupit, musel někdo postavit ten obchod a ty ingredience do něj dovézt. A všechny ty ingredience musel někdo vyprodukovat. Vidíme, že soustava podmíněností je celkem košatá. Také abychom mohli nakoupit v tom obchodě, musíme mít nějaké peníze. A ty získáváme jako protiváhu nějaké odvedené práce. Čili podmínek, než vůbec začneme vařit, je habaděj. Potom na samotné vaření jsou třeba hrnce, plotna, trouba, talíře, vařečky a tak dále a tak podobně. V neposlední řadě také pozornost a ruce kuchaře, aby vše pečlivě zvládl a dodržel. Je také zřejmé, že ukončení procesu před jeho dokončením nemá valný smysl. Také je zřejmé, že dodržení definovaných měr a postupů, které vedou k lahodnému výsledku, je taktéž zásadní. Za předpokladu, že recept je kvalitní a prověřený a suroviny jsou čerstvé a svěží. Tedy pokud jsou dodrženy všechny ty různé míry definované postupem, pak výsledek bude kvalitní a výtečný. Často ale jedna jediná chyba může zkazit celé dílo. Také zde můžeme hovořit o tom, že některé cesty k cíli jsou ještě opravitelné. Jiné ovšem vedou nevratně k degradaci a k tomu, že směska surovin končí v koši nebo na kompostu. A tak nějak je to i se všemi ostatními činnostmi. 🙂

Co je cílem činnosti?

Každá ta činnost má svůj cíl a k němu směřuje. A zdroje jsou konečné, omezené. To znamená je nezbytné prioritizovat – upřednostňovat nějakou činnost před jinou. Zde to začíná být zajímavé. Na základě čeho dojde k upřednostnění jedné činnosti před druhou? Zřejmě půjde o nějaké kritérium rozvojovosti, ale i stability, i uspokojení základních potřeb i tvořivosti i obecného blaha. A to je předevšim o pochopení cíle jednotlivých činností. To nemusí být snadné, protože cíl v danou chvíli ještě není naplněn, to znamená je jako by virtuální, nehmotný zejména v případech, kdy není dopředu ohlášený a deklarovaný. A i v těch případech to může být problém, protože jedna věc je to, co se deklaruje a druhá to, co se skutečně realizuje.

Přepínání mezi činnostmi, jejich různé úrovně.

Zde si pomohu trojbublinou. Stejně, jako jsme při vaření podle receptu identifikovali široce rozkročené podmínky toho samotného procesu uvařit jídlo, stějně tak můžeme nahlížet i činnosti. Proto nejprve nás hned napadnou činnosti, které jsou nám nejbližší. Takové ty činnosti osobního charakteru. Jdu se napít a najíst. Jdu na záchod. Jdu se umýt a obléct. Jdu do práce. Pracuji. Odpočívám. Povídám si s někým. Jdu nakoupit. A podobně. To jsou takové ty základní samoobslužné činnosti. Avšak mnohé z nich nejsou naším výmyslem. Není to něco, co bychom sami vymysleli. Jde mnohdy o něco, co již v kultuře existuje a my se tomu jen přizpůsobujeme. Jsou to tedy činnosti přicházející z vnějšku jako něco pocházejícího ze společnosti. No a pak tu jsou samotné přírodní činnosti, které nás ovlivňují. Jako je nějaká přitažlivost k zemi, Jako je přirozená potřeba spát, aby se organismus regeneroval. Jako jsou různorodé přírodní procesy na makro i mikro úrovních. Z toho vyplývá určitá přirozená podmíněnost.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Web používá Akismet ke snížení množství spamu. Zjistěte, jak jsou zpracovávány údaje z komentářů.