Globalizace je proces objektivní, avšak jeho řízení má subjektivní povahu. Co to znamená? Pojďme to rozebrat. Co je to globalizace?
Podle všeho jde o proces sjednocování pravidel. Globalizátor chce, aby jeho pravidla platila globálně – na celém glóbu. A možná to nechce jen globalizátor, ale i jakási vnitřní síla, která pracuje v každém z nás, v přírodě jako takové. Co leží v základu takové síly? Tady je dobré předpokládat, že svět a vesmír z prapůvodní jednoty stvořil a udržuje v chodu Bůh. A Bůh představuje jednotu. Proč? Je mu vše nějak dostupné, o všem má přehled, zná budoucnost i to, co již prošlo přítomností a ukotvilo se v minulosti. Zkrátka nic mu není cizí. Se vším je schopen se identifikovat, ve všem působí – Všedržitel. Není mu cizí dokonce ani ďábel sám, jak o tom zkušeně píše M.A.Bulgakov v románu Mistr a Markétka.
A tak podle všeho probíhá proces znovusjednocení onoho Boha, ale skrze něco jakoby jemu odcizeného. V tom spočívá prapůvodní příčina globalizace. Ta je přítomná ve všem a neméně v člověku. Materiální nosiče se v procesu rozvíjejícího se všehomíra postupně vyvíjejí tak, že vznikají stále pokročilejší formy, které jsou schopny sjednocování na duchovní úrovni. Pronikání do neviditelných podstat procesů, jejich poznávání a schopnost tvorby nových objektů podle rozpoznaných a osvojených zákonitostí.
U člověka jde potom na poli sjednocování především o jednotu v cílech a prostředcích. Jednota je předpokladem pro chápání a porozumění. Z hlediska řízení je jednota vyjádřena ve formuli stability tedy schopnosti předpovídat chování objektu v předem definované míře pod vlivem vnitřních změn, vnějšího okolí a řízení samotného. To je vyjádření jednoty předpovědi a stavu, který skutečně nastane nebo lépe nastává. To znamená, že globalizace je z toho titulu objektivní, protože se rodí z rukou nejobjemnější struktury řízení – Boha a není nic objektivnějšího než Bůh.
Jenže naše chápání toho slova globalizace je jiné. Ono představuje tu podobu, že nějaké složky společnosti se snaží nějaká svá pravidla rozšířit globálně. Problém je v kvalitě těch pravidel, když jsou pouze jednostranně výhodná. A tady se vyjevuje ten prvek subjektivity. Každý vidí svět ze svého úhlu a tento svůj úhel chce nějak vnutit ostatním. Zkrátka aby ostatní přijali určitý pohled. Tak ten součet je vlastně výslednicí střetu a možno i říci konfliktu mnoha zájmů a pohledů. A smyslem je nalézt určitou formu sjednocení těch subjektivních pohledů a tím je objektivizovat. A to nejen horizontálně mezi lidmi, ale vertikálně napříč přírodními procesy od těch přízemních až po ty vznešené. Především jde ale o to, nalézt všeobecné uznání, kde všichni budou souhlasit s nastavenými pravidly, která nebudou nic skrývat a která se budou i plošně dodržovat. To je princip spravedlnosti a odkrytosti, kdy pravda dobra je plošně distribuována a každý ji chápe a svým činěním se na ni podílí.
